Do vany půjdeš, potvoro chlupatá!

To je furt "do vany půjdeš potvoro chlupatá, každý čin má svý následky, takový čuně to by jeden pohledal". Variace na tuhle větu by si měla panička vytesat na náhrobní kámen. Co mám jako na tý zahradě dělat, abych se u toho neumazala? Pořádat čajový dýchánky? Meditovat? Sama v klidu neposedí a po půl hodině vypadá jako sova v mazutu a mě bude sekýrovat. Houpat se na houpačce je zábava tak první dvě minuty (a to přeháním), houpe se to pořád jen sem a tam, tam a sem, nic výjimečnýho se u toho neděje, a když naskakuju a seskakuju moc často, tak zase huláká "neskákej tolik, víš že nesmíš skákat, si furt štěně a nemáš vyvinutý kloubní aparát, budeš mít kyčle v hajzlu a já tě nosit nebudu". To s těma kyčlema by si mohla vytesat na náhrobní kámen z druhý strany. Podle mě žádný kyčle nemám, to si zas přečetla něco na internetech a panikaří. První měsíce se mě snažila nosit po schodech nahoru dolu jak plyšovýho medvěda. Ve 3 ráno to byl občas adrenalínovej zážitek, páč nemohla přes mý hustýchlupybůhjimžehnej nic vidět, často měla jen jednu botu (tu druhou jsem jí pečlivě schovala pod túji) a podezírám ji, že u toho i spala. Někde si totiž přečetla, že jakmile se vzbudím, musím být ihned odnesena na čurací místo. Aby poznala, že jsem se vzbudila a stihla to odnesení ihned, tak první týdny moc nespala. Ha ha. Sice se mi vyvíjely kyčle podle tabulek , jestli teda kyčle vůbec existujou, ale zase hrozil střemhlavý pád paničky ze schodů na hlavu (její) a zalehnutí mé chundelaté roztomilosti paničkou, což by nemuselo dopadnout dobře nejen pro moje kyčle. Panička není žádný drobek. A vůbec, moc čte. To bude stejný dezinfo jako s tím hroznovým vínem, který jsem onehdá sežrala. Si někde vygůglila, že po jedný kuličce (čemu ty lidi neuvěřej mi můj psí mozeček nebere) můžu bejt kaput a málem mi zahradní hadicí vypláchla hubu i s tenkým střevem najednou. Kdyby věděla, že jsem těch kuliček stláskala už hromadu včera a minulý týden, asi by jí kleplo. Jak vůbec může předpokládat, že bych si jich nevšimla, leze to tu všude po zdi a láká to ptactvo z celé severní poloviny zeměkoule. Když jí chci zabrnkat na nervovou soustavu, stačí si vzít do huby rajče a dělat, že už je to asi šestý kousek, a že už sice nemůžu, ale dožvýkám to, jelikož jsem vychovaná. To zase vykřikuje moudra, jako "nežer to, vem si radši vokurku, víš, že rajčata psi nežerou, bude ti blbě". Já myslím, že psi rajčata žerou a taky jsem si jistá, že by žrali klidně i čokoládu. To jen lidi se nechtěj dělit. Nejvíc bych jí asi vynervila, kdybych sežrala studentskou pečeť, to je dvojnásobná smrt, čokoláda a rozinky. Bohužel jsem na ni doma při slídění zatím nenarazila.

Neměla by brouzdat na dezinformačních webech si myslim. Například poslední týden mě furt pozoruje a mumlá si něco o předčasný pubertě, když hned nepřicupitám na zavolání od pěkně uleželé myší mrtvoly nebo báječně voňavýho kočičince. Já a puberta? Jsem roztomilý štěňátko!

Zpátky k tý vaně, jelikož to už je obsese vážení, no uznejte, teror hygienou. Já mám prostě v genech hrabání. V genech! Jak máš něco v genech, prostě to tam máš. Máš tam, že ti naroste vocásek a čtyři packy, a většinou to tak prostě je. No a když tam máš, že jak ucítíš lanýže 3 metry pod zemí, musíš je vyhrabat, co děláš? Hrabeš! A jelikož fakt netuším, co je to lanýže, zkouším to metodou pokus a omyl. Jednou ty lanýže najdu. Jsem fakt šikovná, stačí mi asi 10 sekund a mám díru jak ze žurnálu. Takže to panička nemůže uhlídat. To pak vykřikuje další sošnou větu" jestli si v tom někdo zláme hnáty, tak si mě nepřej a podobně" a na čí hnáty že to asi myslí? Kdyby mě furt nebuzerovala, tak nebudu hloubit jen takový nanicovatý polodíry na lámání kotníků co nejsou skoro vidět a vyhrabu jim pěknou zákopovou jámu a třeba budou i lanýže. Tuhle jsem jí slyšela, jak říká páníčkovi, že tu máme buď ty lanýže nebo mrtvoly, že si to jinak nedovede vysvětlit. A to měla ve škole genetiku. A pak že jsou to pánové tvorstva.

Jo a další fajn věc, co mám v genech je, že jak vidím vodu, tak do ní jdu. Mám dokonce plovací blány. A já vodu vidím mnohem dřív, než panička. Mám na ní takový ten šestý nebo sedmý smysl. Voda má na mě úplnou magnetickou moc A když není voda, tak mi stačí i bahno, to je taky mocinky fajn. Většinou pobyt ve vodě zakončím tanečkem v bahně, je to takový rituálek.  Panička je naštěstí slabé povahy i v tomto odvětví, a i když vždycky po akci voda vykřikuje "to bylo naposledy, co si mě ukecala, ty racochejle, smrdíš jako žába a vypadáš jak Jožin z bažin" tak příště zase neodolá mému roztomilému štěněcímu pohledu. Ten mi jde fakt dobře. Možná má i nějaké potíže s pamětí,  bod pro mě. Jo a musím někde zjistit, co je to racochejl a Jožin z bažin, dost mi to vrtá hlavou. Co je žába už vím, tuhle se mi jednu málem podařilo sežrat, než mi ji vyrvala z huby výměnou za trapný prefabrikovaný pamlsek s éčkama.